Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! A dnes i porce mimohudebních zážitků protože tu hořelo, vypadl proud na celý večerní program a jelo se na záložní zdroje. K tomu všemu dal Rudi Rus metalový kvíz jen na 68 procent!!!. Dnes tu máme kapely: H20, RAVELIN 7, UNCURED, MYRKUR, LAIBACH, CONVERGE.
H20 – Za největší párty dne. Za break dance na podiu. Za to, že Toby Morse ve věku 48 let dokáže v circle pitu předehnat lidi o generaci mladší, zpívat a ani se nezadýchat. A víte proč? Protože je straight edge ;). Za hostovačky, ve kterých hrál Tobyho zhruba třináctiletý syn. Za covery BLACK SABBATH zpívané na odposlechu.
RAVELIN 7 – Za hluboké smutné písničky, při kterých máte rozesmátý rohlík místo pusy. Za to, že potvrzení této kapely pro mě definitivně ukončilo myšlenky na to, že bych letos na Brutal nejel. Za koncert s příběhem. Za tanečnost. Za emoční lomcovák „Mikroválky“.
UNCURED – Za mladické nadšení. Za to, že se naučili česky „děkujem“.
MYRKUR – Za optický vjem. Za skandinávskou krásu a ladnost. Za svatební šaty.
LAIBACH – Za pochodovost, která neuhnula. Za to, že nám všem ukázali, jak by zněli RAMMSTEIN, kdyby jim spadl řetěz. Za uhrančivou vizualitu.
CONVERGE – Za to, že před tou maniakální šelmou s mikrofonem si nikdo nemůže bejt jistej. Za skopnutou lampu - budiž jí pod pódiem lehko. Za nejdivočejší rytmiku dne.
Speciální díky:
CARNIFEX – Za motivující poselství Coryho Arforda v jeho praskajícím outfitu, ve kterém vypadá jako vnuk JABBY THE HUTTA. Přestávám žrát a začínám cvičit!
Hasiči – Za to, že nenechali festival lehnout popelem, když zdi pevnosti začaly hořet při MYRKUR.
Gastrotip: Stánek Srí Lanky – speciálně kombinace kořeněná červená řepa, dhál ze žutý čočky a rejže. Geniální dýňový krém u stánku beze jména.
Diskuzní otázka: jak se vám líbí autodrom na Brutal Assaultu?
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
